Po dlouhé době jsme hráli Karkulku, 14 let starou hru ze začátků Divadla Kámen. Představení skončilo jako obvykle velkým successem. Bylo svěží, vtipné, jasné, herci si ho užívali a diváci také. Proč si ho neužívat, že…
Standing ovation – rezignace na hledání
Když po divadle (koncertu, …) dochází k velkému aplausu nebo dokonce ovacím vestoje, bývá mi trapně, nezávisle na tom, jestli jsem v pozici diváka nebo tvůrce. Cítím to jako něco nepatřičného, jsem z toho nervózní a celé dění toho večera je mi protivné. Až překvapivě nedávno jsem, myslím, jasně pochopil, proč tomu tak je. Číst dále »
Čím člověk na jevišti také žije?
Mluvil jsem s divačkou, která poněkolikáté navštívila Dopis poslaný poštou, takže byla schopna soustředit se na mnohé podrobnosti, které člověk při první návštěvě nepostřehne. Všimla si, že velkou část toho, co herci v jednotlivých okamžicích řeší a prožívají, na co reagují, vůči čemu zaujímají postoj, atd., si jako divačka nemůže vysvětlit na základě čehokoli, co toho večera vidí, viděla, slyší, slyšela… Shodli jsme se (divačka i já), že takovýto způsob existence na jevišti nás zajímá.
Nářek nad hrobem černého Duluxu
Ještě před dvěma lety bylo v Čechách možné bez problémů koupit omítkové a interiérové barvy značky Dulux, které byly černé. Označeny byly slovem Black. Nikoli obvyklým číslem podle stupnice RAL (9005, 9017, …), ale prostě slovem Black. Byly prostě černé. Prostě Black. Nepotřebovaly další označení. Číst dále »
Navždy budu ona
Na náplavce pod letenským kopcem u Štefánikova mostu je nasprejováno sdělení, které může otevírat obzory. Zní takto: „I WILL BE HER FOREVER“.
Obávám se, že za sílu svého apelu vděčí nedostatečné zběhlosti svého autora v nejsvětovějším jazyce, ale protože ho určitě čte mnoho zběhlejších kolemjdoucích, věřím, že v nich může vyvolat podobný efekt závratné nejistoty vlastní identity a zároveň orientálně laděné naděje na splynutí identit jako ve mně.
Přesný překlad je „navždy budu jí“ nebo, současněji, „navždy budu ona“. Číst dále »
Nástin anatomie antigagu
Mám hrozně rád Havlovu Anatomii gagu, považuji ji za jeden z jeho nejlepších textů. Po padesáti letech od jejího vzniku mám nepatrnou aktualizační poznámku o „obráceném gagu“, „antigagu“.
Mám opravené brýle
Rozpadly se mi mé staré dobré brýle. Nijak jsem na ně nešlápl, nijak jsem je nerozsedl, prostě se ulomila nožička. (Jestli se tedy něčemu, co se dává za ucho, smí říkat nožička). Našel jsem si několik opraven a prodejen optiky, které o sobě tvrdily, že opraví i rozsednuté brýle. Číst dále »
Forma a obsah po sto první
Po letech se vracím k přemýšlení o formě a obsahu při divadle. Před časem jsem se v něm poněkud ztratil, protože tyto dvě kategorie jsou tak úzce a nekonečně vzájemně provázané, že jsem pozbyl přehledu. Uvidíme, jestli nový pohled, který teď považuji za jasnější, povede k něčemu užitečnému.
Jak vznikal Mamut mamut
Někdy kolem roku 2011 začala vznikat hra Mamut mamut. Občas se někdo ptá, jak vznikala, případně jaký při jejím vzniku existoval záměr. Nikde nemáme (nevznikl) žádný rozbor Mamuta mamuta z pohledu někoho z tvůrců. Žádný jasný záměr jsme také neměli. Ovšem nějaké údaje existují:
Je to dobrý? Mám na to jít?
Jak na tuhle otázku vztahující se k výstavě, koncertu, filmu, divadlu apod. odpovědět, když každý má jiný vkus, náladu, zkušenosti?.. Číst dále »
Nejnovější komentáře