Petr Odo – blog

Je zajímavé, že v těchto týdnech vehementně žádají o peníze lidé z profesních a společenských skupin, které během nedávného období covidismu nejvíce eticky selhávaly. Vím, že z historie se nikdo nikdy nepoučíme, přesto si nemohu odpustit poznámku o minimálně dvou poznatcích, které z toho vyplývají.

A hned na úvod zásadní disclaimer: byl bych rád, aby lékaři měli solidní peníze a nemuseli dělat přesčasy, byl bych rád, kdyby učitelé byli dobře placeni a byl bych rád, kdyby bývalí disidenti měli vysoké důchody. Bylo by to spravedlivé a bylo by to všeobecně moudré. Dále uvedený text je jen jakýmsi společenským postřehem, nikoli návodem na řešení společenských a etických problémů.

Během covidismu mnozí lékaři museli vědět (nebo měli vědět, kdyby nezavírali oči), že v nemocnicích a ordinacích (a také na nádražích a ve sportovních halách…) se dějí naprosté nesmysly, které lidem ve valné většině případů škodí, místo aby jim pomáhaly, které jsou neetické a které ruinují ekonomiku. Od roušek přes nesmyslné stanovování diagnóz, zákazy vycházení, vpravování neznámých látek do těl s tvrzením, že to nemůže uškodit, zkreslování statistik, bezmyšlenkovité umisťování lidí na ventilační přístroje atd., atd., až po ostrakizaci a skandalizování kolegů, kteří se odvážili vznášet námitky.

Kolik lékařů tenkrát dusilo veřejnost a své podřízené kolegy šířením strachu, odpíráním péče a vyhazováním z práce? Padesát procent? A kolik lékařů tenkrát aspoň skromně a tiše protestovalo? Jedno procento? Uběhl rok, a kolik lékařů teď protestuje proti nízkým platům a nepřiměřeně dlouhým přesčasům? Padesát procent? Není to zajímavé? Když šlo o pacienty a o profesní etiku, ozvala se jen hrstka statečných. Když jde o peníze, je najednou statečných mnoho.

Kolik učitelů se během covidismu ozvalo proti segregaci a diskriminaci dětí a kolegů, kteří neměli správné razítko? Kolik se jich ozvalo proti ponižování dětí a studentů, kteří chtěli volně dýchat nebo odmítli hazardovat se svým zdravím a nechávat si píchat neznámé látky? Jednotky procent? Uběhl rok, a kolik jich teď stávkuje za peníze? Desítky procent? Opět: když šlo o děti a profesní čest, byla statečných hrstka. Když jde o peníze, je jich řádově více.

A kolik bývalých disidentů (dnes mnohdy dobře situovaných, mnohdy nikoli) vzneslo svůj společensky respektovaný hlas, který by býval mohl být dobře slyšet, proti segregaci lidí na základě svědomí, proti skandalizovaní nesouhlasících odborníků, proti nemravným výdělkům farma firem a testovacích center, proti skandálnímu omezování svobody projevu a neuvěřitelně jednostranné mnohaměsíční propagandistické kampani ve „veřejnoprávních“ médiích, proti omezování lidské důstojnosti? Několik jednotlivců? Uběhl rok, a najednou skoro všichni svorně protestují a vystupují… opět ve věci peněz. Najednou je statečných opět mnoho.

Znovu zdůrazňuji, že požadavky lékařů, učitelů i bývalých disidentů jsou pravděpodobně převážně oprávněné a měly by být vyslyšeny. I když…: jak? Covidismus nás stál stovky miliard, které odtekly k farma firmám, bankám, finančníkům. Z čeho teď brát?.. Je to trochu gordický uzel.

Ale teď ta marná poučení, která nám nikdy nepomohou, ale která si neumím odpustit:

1. Za vším hledej peníze… Mrzí mě to, raději bych za vším hledal ženu, ale zdá se, že by to v této době nepomohlo…

2. Když sloužíš ďáblovi, on se ti krásně odmění. Třeba do roka a do dne…