Už v minulých projektech Divadla Neslepýš (například Divočák) mě zaujaly možnosti (pseudo)intelektuální (polo)improvizace dvojice Miroslav Paulíček / Martin Vávra. Proudy jejich textů ale bývaly nějak opatrné, skoro jako by podléhaly nějaké (pseudo)disciplíně. V projektu Olaf a Henrik se ovšem uvolnily, emancipovaly se od přebytečných stylizací nebo přílišné opatrnosti, a propukly v plné radosti. Působí zároveň hluboce vážně a atraktivně absurdně. Číst dále »

Po dlouhé době jsem se dostal na Láhor. Co mě na něm fascinuje? Asi prostě ta autentická přítomnost, jak to sakryš říct inteligentnějc… Číst dále »