Nástin anatomie antigagu

Mám hrozně rád Havlovu Anatomii gagu, považuji ji za jeden z jeho nejlepších textů. Po padesáti letech od jejího vzniku mám nepatrnou aktualizační poznámku o „obráceném gagu“, „antigagu“.

Číst dále »

Mám opravené brýle

Rozpadly se mi mé staré dobré brýle. Nijak jsem na ně nešlápl, nijak jsem je nerozsedl, prostě se ulomila nožička. (Jestli se tedy něčemu, co se dává za ucho, smí říkat nožička). Našel jsem si několik opraven a prodejen optiky, které o sobě tvrdily, že opraví i rozsednuté brýle. Číst dále »

Forma a obsah po sto první

Po letech se vracím k přemýšlení o formě a obsahu při divadle. Před časem jsem se v něm poněkud ztratil, protože tyto dvě kategorie jsou tak úzce a nekonečně vzájemně provázané, že jsem pozbyl přehledu. Uvidíme, jestli nový pohled, který teď považuji za jasnější, povede k něčemu užitečnému.

Číst dále »

Jak vznikal Mamut mamut

Někdy kolem roku 2011 začala vznikat hra Mamut mamut. Občas se někdo ptá, jak vznikala, případně jaký při jejím vzniku existoval záměr. Nikde nemáme (nevznikl) žádný rozbor Mamuta mamuta z pohledu někoho z tvůrců. Žádný jasný záměr jsme také neměli. Ovšem nějaké údaje existují:

Číst dále »

Je to dobrý? Mám na to jít?

Jak na tuhle otázku vztahující se k výstavě, koncertu, filmu, divadlu apod. odpovědět, když každý má jiný vkus, náladu, zkušenosti?.. Číst dále »

Nový Orghast

Vyšlo nové (historicky šesté) číslo časopisu Orghast, „almanachu příští vlny divadla a revue nezávislé scény“. Předchozí vyšlo v roce 2006, letošní vydání by se tedy mělo oslavit. Tenhle almanach je spjat s festivalem … příští vlna/next wave…, a podobně jako ten festival je v několika ohledech pozoruhodný.

Číst dále »

Co ta dívka s krychlí

dívka s krychlíJe skvělé, když umělecké dílo nic vědomě nevykládá, nic nekomentuje a racionálně nenavazuje na žádné kontexty. Je-li dobré, všechny kontexty přijdou samy, a přijdou v jiných než racionálních vrstvách.

Socha dívky s klecí (je to klec nebo krystal?) ve fontáně v parku nemocnice Na Homolce, jejímž autorem je Peter Oriešek, obohacuje celou tu dost dobrou okolní architekturu, a ačkoli se nechci rozněžňovat, jsem přesvědčen, že prostě povznáší vnímavé duše pacientů a personálu.

Nikdy jsem pořádným pacientem nebyl, takže to nemohu tvrdit s jistotou, ale jsem i přesvědčen, že takhle socha léčí. A je jedno, že člověk neví, proč vlastně dívka s klecí a ptákem. Třeba mi chybí nějaká položka vzdělání, nějaký kontext, ale to je jedno: tohle prostě vstupuje do nitra skrze nějaké archetypy, o kterých nemusím nic vědět, ale jsou opravdovější než cokoli. Číst dále »

Masakr Elsinor

Včera jsem konečně byl na letošní next wave a byla to Písnička o kudle, kterou hrála v jednom vinohradském bytě skupina Masakr Elsinor. Přišlo mi to jako sympatický pokus o umělecké divadlo bez oblíbených pojistek typu videoprojekce, reprodukované hudby nebo lidových gagů či aktualizací. To je na dnešní dobu hezké. Člověk se v relativně útulném bytě chvílemi celkem zasnil, dokonce snad i dostal trochu jinam, třeba do nějakého vojáky pošlapaného lesa poblíž nějakého zoufalého bojiště. Číst dále »

5 let a dost

Četl jsem padesát let starý názor velkého Brooka, že divadelní inscenace (tj. hra zpracovaná určitou skupinou lidí a poté opakovaně hraná) se za normálních okolností nedá hrát déle než 5 let. Důvodem je, že za tuto dobu se toho ve společnosti příliš změní. Nejen móda účesů, oblékání, … Posune se dokonce význam gest, význam vnímání určitého chování. Posune se dokonce pocitové i obsahové vnímání jazyka, intonací, tónů, … Číst dále »