Mluvil jsem s divačkou, která poněkolikáté navštívila Dopis poslaný poštou, takže byla schopna soustředit se na mnohé podrobnosti, které člověk při první návštěvě nepostřehne. Všimla si, že velkou část toho, co herci v jednotlivých okamžicích řeší a prožívají, na co reagují, vůči čemu zaujímají postoj, atd., si jako divačka nemůže vysvětlit na základě čehokoli, co toho večera vidí, viděla, slyší, slyšela… Shodli jsme se (divačka i já), že takovýto způsob existence na jevišti nás zajímá.
Tento jev (tj. žití něčeho jiného, než co vyplývá z role, z dostupných informací apod.) není nijak objevný.
Podle mého názoru se uplatňuje v každém žijícím divadle. Dá se popsat například tak, že herec (osoba, …) má na jevišti dvojí život:
– zaprvé život vyplývající ze situací (stavů, změn stavů, interakcí, sil, rytmů, barev, atmosféry) odehrávajících se během představení
– zadruhé prostě svůj soukromý život (život herce Jana Nováka) rovněž zasazený do situací (stavů, změn stavů, …) odehrávajících se během představení.
Žití toho prvního života může být zajímavé. Ale bez současného intenzivního žití toho druhého života se jedná o divadlo osekané jen na hraní, výklad, sdělování, předvádění, zobrazování, …
Jsem rád (a asi i ona divačka), když při představení mohu společně s herci žít jak tím prvním životem – tedy tím, co je jejich úkolem, tak tím druhým životem – tedy tím, co neopakovatelně prožívají v přítomném okamžiku, tím, čemu nemohu ani zdaleka porozumět, protože o tom nemám dost informací (a nemá je nikdo, ani sám herec).
Pro mě osobně je ten druhý život mnohem důležitější a přínosnější než ten první. Nevadí mi, že mu nemohu skoro vůbec porozumět. Nejde o porozumění, ale o žití jedinečné přítomností spolu s jinými lidmi.
I ten první život – strukturovaná práce, plnění úkolů, logické reakce na zřetelné podněty – je v divadle vždy do určité míry nezbytný – jinak by se ten druhý život rozplynul v rozplizlosti. Ale pro mě je hlavně nástrojem a předpokladem (často i celkem zajímavým) k tomu druhému životu – existenci v živé přítomnosti.
Občas je dobré připomenout si takovéto banální věci…
0 Komentáře.