Je skvělé, když umělecké dílo nic vědomě nevykládá, nic nekomentuje a racionálně nenavazuje na žádné kontexty. Je-li dobré, všechny kontexty přijdou samy, a přijdou v jiných než racionálních vrstvách.

Socha dívky s klecí (je to klec nebo krystal?) ve fontáně v parku nemocnice Na Homolce, jejímž autorem je Peter Oriešek, obohacuje celou tu dost dobrou okolní architekturu, a ačkoli se nechci rozněžňovat, jsem přesvědčen, že prostě povznáší vnímavé duše pacientů a personálu.

Nikdy jsem pořádným pacientem nebyl, takže to nemohu tvrdit s jistotou, ale jsem i přesvědčen, že takhle socha léčí. A je jedno, že člověk neví, proč vlastně dívka s klecí a ptákem. Třeba mi chybí nějaká položka vzdělání, nějaký kontext, ale to je jedno: tohle prostě vstupuje do nitra skrze nějaké archetypy, o kterých nemusím nic vědět, ale jsou opravdovější než cokoli. Číst dále »

Včera jsem konečně byl na letošní next wave a byla to Písnička o kudle, kterou hrála v jednom vinohradském bytě skupina Masakr Elsinor. Přišlo mi to jako sympatický pokus o umělecké divadlo bez oblíbených pojistek typu videoprojekce, reprodukované hudby nebo lidových gagů či aktualizací. To je na dnešní dobu hezké. Člověk se v relativně útulném bytě chvílemi celkem zasnil, dokonce snad i dostal trochu jinam, třeba do nějakého vojáky pošlapaného lesa poblíž nějakého zoufalého bojiště. Číst dále »