Bylo jedno šťastné království. Jednoho dne, kde se vzal, tu se vzal, přišel nový virus, a začal se rychle šířit. Moudrý král přikázal moudrým lidem z královského hygienického úřadu, aby pravdivě informovali lidi o tom, jak se virus chová. Aby pravdivě odhadli, pro koho je nebezpečný a pro koho méně. Aby nabídli pomoc těm, kdo se nového viru bojí.
A ti moudří lidé tak učinili. Za pomoci moudrých novinářů pravdivě informovali a postupně své poznatky zpřesňovali. Pomáhali lidem, kteří se báli.
Obyvatelé království naslouchali pravdivým informacím hygienického úřadu a každý za sebe se rozhodl, co bude dělat.
Ti, které úřad označil za velmi ohrožené, se velmi chránili, a všichni ostatní lidé jim v tom pomáhali. Ostatní, méně ohrožení lidé, se dobrovolně rozdělili zhruba na dvě skupiny.
V jedné skupině byli lidé od přírody obezřetní, kteří se různými způsoby chránili před setkáním s novým virem. Ve druhé skupině byli lidé s dobrodružnou povahou, kteří virus ignorovali a nijak se před ním nechránili.
Většina dobrodruhů se s virem do dvou měsíců důvěrně seznámila. Někteří si toho ani nevšimli, jiní si s ním zajímavě zalaškovali, někteří z něj byli nemocní a někteří dokonce umřeli.
Většina obezřetných se s virem seznamovala opatrně a postupně. Na příbězích dobrodruhů, které pravdivě popisovali moudří novináři, odpozorovali, jak se virus chová. Postupně si našli způsob, jak se s ním opatrně seznámit. I někteří obezřetní onemocněli a někteří dokonce umřeli, ale nebylo jich mnoho, protože dobrodruzi už virus částečně ochočili.
Za půl roku nový virus ve šťastném království zdomácněl. Přidal se k mnohým starým virům, které královstvím odedávna poletovaly. Sžil se s lidmi a lidé se sžili s ním. Někdy se samozřejmě stalo, že někoho roznemocněl a občas i někoho zabil, tak to prostě v životě chodí.
Šťastné království bylo ještě šťastnější než dřív. Lidé k sobě měli ještě blíž a měli se ještě víc rádi. Dobrodruzi měli rádi obezřetné lidi, protože věděli, že bez nich by se virus explozivně rozšířil a království by se zhroutilo. Obezřetní měli rádi dobrodruhy, protože věděli, že bez nich by si je dříve či později našel neochočený virus.
Dobrodruzi i obezřetní věděli, že jedni bez druhých nemohou být. Všichni dál šťastně žili, dál umírali, důvěřovali si, radovali se a trápili se. Tak, jak to ve zdravém životě chodí.
petre to je o Svedsku?
Tome, ne, to mě nenapadlo. Ale kdo ví.
Zpočátku se mi příběh zdál být jako ze života. Jenže pak jsem narazil na podivná sousloví „moudrý král“, „moudří lidé“ a moudří novináři“…
No je to pohádka…
Jestli nás toto může něco naučit, je to právě tolerance. Sám v tom mám ještě mnoho co zlepšovat.
Podobně jako staří komouši chtěli, aby všichni lidé byli dělníci, teď noví komouši chtějí, aby všichni lidé byli „obezřetní“, aby se všichni zabednili ve svém iluzorním bezpečí. To, co teď píšu, není moc tolerantní, ale mám problém být tolerantní vůči tyranii.
Ahoj Petře,
…jen mě napadlo,´…jestliže se to děje v království, pak si tam lidi dosadili krále proto, že potřebovali, aby za za ně někdo rozhodoval, protože se SAMI ZA SEBE neumějí rozhodovat. (viz 1. král Izraele Saul) :):):)
Nojo, s královstvím je vždycky potíž…