V minulosti jsem u každé nové inscenace, kterou jsme tvořili, důkladně přemýšlel, do jaké míry mají být herci ponořeni v jejím vážném prožívání a do jaké míry mají mít nad takovým ponořením nadhled. Dnes takovou otázku považuji za nesmyslnou.

Číst dále »

Někteří lidé se mě ptají, proč jsme se společně se scénografem Davidem Bazikou rozhodli umístit v opeře Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu na jinak víceméně prázdné jeviště velkého divadla do pozadí osobní auto a proč jsme mezi jeviště a hlediště nechali natáhnout ostnatý drát. Zkusím odpovědět, ale jak to už při tom slavném uměleckém hledání bývá, odpovím otázkou: Číst dále »

V inscenaci nazvané Ztráta obsahu v konfekčním obalu jsme se snažili udělat parodii na své vlastní divadelní postupy a co nejvíce se zpronevěřit svým vlastním zásadám a hodnotám. Proč jsme to dělali a jak by se dal tento experiment vyhodnotit popisuji zde. Teď mě zajímá jen jeden dílčí aspekt experimentu, kterého jsem byl přímo na sobě svědkem při (časově a energeticky náročném) zkoušení Ztráty obsahu:

Číst dále »

Když člověk při své tvorbě používá složité a neexaktně definovatelné koncepty a postupy, ocitá se automaticky na tenkém ledě. Člověk to dělá proto, že takový tenký led je velmi zajímavý a umožňuje mnohé hledání, zkoumání, náhledy do skrytých dimenzí a podobně. No a když dlouho a tvrdě hledá, může mít občas také nutkání zkusit si ty své nejasně definované koncepty a postupy zparodovat, aby se na ně mohl podívat z jiné strany, z jiných stran, aby se osvěžil, získal nadhled a podobně.

Číst dále »

Přednáška může být živá, nebo mrtvá. Divadlo může být živé, nebo mrtvé. Jaký je rozdíl mezi živou (mrtvou) přednáškou a živým (mrtvým) divadlem? Myslím, že nepodstatný. Číst dále »

Přemýšlel jsem o krátkém výrazu, kterým bych charakterizovat práci režiséra v Divadle Kámen – jednom konkrétním hledajícím, umělecky vyhraněném divadle. A došel jsem ke spojení dvou slov: management přítomnosti. Zní to trochu nesourodě, ale nemohu jinak, lepší výraz jsem zatím nenašel. Číst dále »

Od umění očekávám hledání nevyslovitelného a nahlížení do jinak skrytých dimenzí. Od divadla (jako jednoho specifického druhu umění) očekávám kromě toho především žití intenzivní přítomnosti. Co to v divadle znamená, ta přítomnost? Přiznávám, že to neumím popsat. A tak je to správně, že… Kdybych to uměl popsat, zač by to asi stálo? Takže jen jeden pohled, jedna dílčí teze: Číst dále »

Po dlouhé době jsme hráli Karkulku, 14 let starou hru ze začátků Divadla Kámen. Představení skončilo jako obvykle velkým successem. Bylo svěží, vtipné, jasné, herci si ho užívali a diváci také. Proč si ho neužívat, že…

Číst dále »

Když po divadle (koncertu, …) dochází k velkému aplausu nebo dokonce ovacím vestoje, bývá mi trapně, nezávisle na tom, jestli jsem v pozici diváka nebo tvůrce. Cítím to jako něco nepatřičného, jsem z toho nervózní a celé dění toho večera je mi protivné. Až překvapivě nedávno jsem, myslím, jasně pochopil, proč tomu tak je. Číst dále »

Mluvil jsem s divačkou, která poněkolikáté navštívila Dopis poslaný poštou, takže byla schopna soustředit se na mnohé podrobnosti, které člověk při první návštěvě nepostřehne. Všimla si, že velkou část toho, co herci v jednotlivých okamžicích řeší a prožívají, na co reagují, vůči čemu zaujímají postoj, atd., si jako divačka nemůže vysvětlit na základě čehokoli, co toho večera vidí, viděla, slyší, slyšela… Shodli jsme se (divačka i já), že takovýto způsob existence na jevišti nás zajímá.

Číst dále »