Archiv podle kategorií: Umění - Stránky 2

Karkulka: svěží zábava

karkulka_bludik_cb_orizPo dlouhé době jsme hráli Karkulku, 14 let starou hru ze začátků Divadla Kámen. Představení skončilo jako obvykle velkým successem. Bylo svěží, vtipné, jasné, herci si ho užívali a diváci také. Proč si ho neužívat, že…

Číst dále »

Standing ovation – rezignace na hledání

Když po divadle (koncertu, …) dochází k velkému aplausu nebo dokonce ovacím vestoje, bývá mi trapně, nezávisle na tom, jestli jsem v pozici diváka nebo tvůrce. Cítím to jako něco nepatřičného, jsem z toho nervózní a celé dění toho večera je mi protivné. Až překvapivě nedávno jsem, myslím, jasně pochopil, proč tomu tak je. Číst dále »

Čím člověk na jevišti také žije?

Mluvil jsem s divačkou, která poněkolikáté navštívila Dopis poslaný poštou, takže byla schopna soustředit se na mnohé podrobnosti, které člověk při první návštěvě nepostřehne. Všimla si, že velkou část toho, co herci v jednotlivých okamžicích řeší a prožívají, na co reagují, vůči čemu zaujímají postoj, atd., si jako divačka nemůže vysvětlit na základě čehokoli, co toho večera vidí, viděla, slyší, slyšela… Shodli jsme se (divačka i já), že takovýto způsob existence na jevišti nás zajímá.

Číst dále »

Nástin anatomie antigagu

Mám hrozně rád Havlovu Anatomii gagu, považuji ji za jeden z jeho nejlepších textů. Po padesáti letech od jejího vzniku mám nepatrnou aktualizační poznámku o „obráceném gagu“, „antigagu“.

Číst dále »

Forma a obsah po sto první

Po letech se vracím k přemýšlení o formě a obsahu při divadle. Před časem jsem se v něm poněkud ztratil, protože tyto dvě kategorie jsou tak úzce a nekonečně vzájemně provázané, že jsem pozbyl přehledu. Uvidíme, jestli nový pohled, který teď považuji za jasnější, povede k něčemu užitečnému.

Číst dále »

Je to dobrý? Mám na to jít?

Jak na tuhle otázku vztahující se k výstavě, koncertu, filmu, divadlu apod. odpovědět, když každý má jiný vkus, náladu, zkušenosti?.. Číst dále »

Co ta dívka s krychlí

dívka s krychlíJe skvělé, když umělecké dílo nic vědomě nevykládá, nic nekomentuje a racionálně nenavazuje na žádné kontexty. Je-li dobré, všechny kontexty přijdou samy, a přijdou v jiných než racionálních vrstvách.

Socha dívky s klecí (je to klec nebo krystal?) ve fontáně v parku nemocnice Na Homolce, jejímž autorem je Peter Oriešek, obohacuje celou tu dost dobrou okolní architekturu, a ačkoli se nechci rozněžňovat, jsem přesvědčen, že prostě povznáší vnímavé duše pacientů a personálu.

Nikdy jsem pořádným pacientem nebyl, takže to nemohu tvrdit s jistotou, ale jsem i přesvědčen, že takhle socha léčí. A je jedno, že člověk neví, proč vlastně dívka s klecí a ptákem. Třeba mi chybí nějaká položka vzdělání, nějaký kontext, ale to je jedno: tohle prostě vstupuje do nitra skrze nějaké archetypy, o kterých nemusím nic vědět, ale jsou opravdovější než cokoli. Číst dále »

Masakr Elsinor

Včera jsem konečně byl na letošní next wave a byla to Písnička o kudle, kterou hrála v jednom vinohradském bytě skupina Masakr Elsinor. Přišlo mi to jako sympatický pokus o umělecké divadlo bez oblíbených pojistek typu videoprojekce, reprodukované hudby nebo lidových gagů či aktualizací. To je na dnešní dobu hezké. Člověk se v relativně útulném bytě chvílemi celkem zasnil, dokonce snad i dostal trochu jinam, třeba do nějakého vojáky pošlapaného lesa poblíž nějakého zoufalého bojiště. Číst dále »