Petr Odo – blog

Z mnohých stran se na veřejnost valí proklamace politiků o nutnosti boje proti dezinformacím. Ponechám stranou definici dezinformace, která by vydala na samostatný článek a po jejímž formulování bychom pravděpodobně zjistili, že v Čechách skoro žádné dezinformace nemáme.Vyjádřím se raději jen k „boji“ proti dezinformacím, nepravdivým informacím, chybným informacím, zkresleným informacím, pohádkám, účelovým historkám, omylům apod. (dále jen „nepravdivé informace“, protože pojem „dezinformace“ je podle mého přesvědčení nepřípustně zavádějící.)

Tak tedy to zásadní: nejlepší – a jediný účinný – boj proti nepravdivým informacím spočívá v poskytování pravdivých a důvěryhodných informací.

Z toho vychází návod pro „bojovníky s dezinformacemi“: postarejte se o to, aby lidé měli pohodlně dostupné důvěryhodné informace například v televizi nebo na populárních webových portálech, především pak ve všech tzv. „veřejnoprávních médiích“.

Když lidé budou moci věřit tomu, co vidí v televizi, rádiu, na populárních portálech a ve velkých novinách, drtivá většina z nich nebude cítit potřebu shánět si informace jinde – například na stovkách či tisících různých webových míst nejrůznější kvality a nejrůznějšího politického či ideologického zaměření.

(Touto poznámkou nijak nesnižuji hodnověrnost a obdivuhodnost mnohých nezávislých médií využívajících text, mluvené slovo nebo video na internetu; naopak: myslím si, že mnohá tato nezávislá média jsou hodna nejvyššího respektu, protože s minimálním ekonomickým zázemím statečně a zdatně suplují práci velkých médií. Jen naznačuji, že jakmile se zdroje informací nadměrně roztříští, je těžké vyznat se v nich a zachovat jejich hodnověrnost, protože jejich aktéři často nemají kapacitu – čas ani peníze – na zajištění vyváženého a seriózními zdroji podloženého zpravodajství. A některá – zdaleka ne všechna – jsou nejrůzněji ideologicky zaměřena.)

Doporučuji tedy pirátským a dalším politikům, kteří horují pro boj s nepravdivými informacemi, aby nasměrovali své úsilí na obnovení důvěryhodnosti „veřejnoprávní“ televize a „veřejnoprávního“ rozhlasu a na morální podporu vyváženého zpravodajství nejsledovanějších webových portálů (namísto finanční podpory propagandy v těchto médiích). Mohou to udělat zdarma, neboť „veřejnoprávní“ média mají dost peněz od svých „koncesionářů“. Mohou dokonce ještě ušetřit (když nebudou v médiích objednávat vládní propagandu jako například kampaně typu „Tečka“). Když lidé zjistí, že v těchto pohodlně dostupných a levných médiích lze získat vyvážené a důvěryhodné informace, většina z nich přestane vyhledávat alternativní informační zdroje.

Nyní je situace v médiích bohužel podobná například situaci v 80. letech: pokud vím, lidé se sice povětšinou na státem zprostředkované zprávy (nebo jejich zbulvarizovaný odlesk v největších soukromých televizích a na největších webových portálech) podívají, ale jsou si vědomi toho, že se na ně nemohou spolehnout.

Tedy mé doporučení pro starostlivé politiky: soustřeďte se namísto „boje proti dezinformacím“ na kvalitu a nestrannost veřejnoprávních médií. Vyjde to levněji, a především nebudete muset horovat pro podivné cenzurní mechanismy a podobné totalitní nástroje.