Přemýšlel jsem o krátkém výrazu, kterým bych charakterizovat práci režiséra v Divadle Kámen – jednom konkrétním hledajícím, umělecky vyhraněném divadle. A došel jsem ke spojení dvou slov: management přítomnosti. Zní to trochu nesourodě, ale nemohu jinak, lepší výraz jsem zatím nenašel.
Bohužel neznám vhodný ekvivalent anglikanismu management; „správa“ nebo „organizace“ označuje příliš pasivní činnost; „řízení“ či „vedení“ zase příliš aktivní, direktivní činnost.
A co ta přítomnost? Neumím lépe než tímto slovem charakterizovat zážitek, prožitek, nahlížení, intenzivní vztah, vnitřní rozvoj… – vše, co je cílem umělecké tvorby (alespoň tedy v oborech stavějících na prožitku v daném čase – „tady a teď“; pravděpodobně to ovšem platí pro všechny umělecké obory).
Nemáme k dispozici slova pro to, co se děje v okamžicích, kdy umění funguje, kdy skutečně existuje, kdy je živé (a kdybychom je měli, nemělo by umění smysl…). Proto vše shrnuji pod to jediné (trochu příliš obecné) slovo: přítomnost. Lepší nemám.
V (pracovní) smlouvě s režisérem bych tedy navrhl stanovit jako hlavní úkol (hlavní odpovědnost) management přítomnosti. Režisér v divadle „mého typu“ totiž nedělá nic méně a nic více. Kdyby dělal méně (třeba jen „organizaci“ nebo „správu“), nevytvořil by hercům kvalitní (čisté, vyhrocené, intenzivní) podmínky pro práci. Kdyby dělal více (třeba „řízení“ nebo „vedení“), nepřípustně by herce omezoval. V obou případech by intenzita a hloubka prožívané přítomnosti utrpěly. Režisér prostě musí uspořádávat věci tak, aby herci měli dobré podmínky pro žití přítomnosti (sami za sebe, se svými partnery, s diváky, s věcmi, …). A jak jinak tedy nazvat jeho práci, než managementem…
(texty související s divadlem nabízím k publikování také na webu Divadelních novin)
0 Komentáře.