Po dlouhé době jsme hráli Karkulku, 14 let starou hru ze začátků Divadla Kámen. Představení skončilo jako obvykle velkým successem. Bylo svěží, vtipné, jasné, herci si ho užívali a diváci také. Proč si ho neužívat, že…

Číst dále »

Když po divadle (koncertu, …) dochází k velkému aplausu nebo dokonce ovacím vestoje, bývá mi trapně, nezávisle na tom, jestli jsem v pozici diváka nebo tvůrce. Cítím to jako něco nepatřičného, jsem z toho nervózní a celé dění toho večera je mi protivné. Až překvapivě nedávno jsem, myslím, jasně pochopil, proč tomu tak je. Číst dále »

Mluvil jsem s divačkou, která poněkolikáté navštívila Dopis poslaný poštou, takže byla schopna soustředit se na mnohé podrobnosti, které člověk při první návštěvě nepostřehne. Všimla si, že velkou část toho, co herci v jednotlivých okamžicích řeší a prožívají, na co reagují, vůči čemu zaujímají postoj, atd., si jako divačka nemůže vysvětlit na základě čehokoli, co toho večera vidí, viděla, slyší, slyšela… Shodli jsme se (divačka i já), že takovýto způsob existence na jevišti nás zajímá.

Číst dále »