Čekal bych, že z mnoha úst a klávesnic postupně zazní:
„Omlouvám se, byl jsem k smrti vystrašený a bál jsem se o své blízké“; nebo
„Promiňte, byl jsem podveden; dopouštěl jsem se zlých věcí v dobré víře“; nebo
„Mrzí mě to, ale podlehl jsem zastrašování úřadů, zaměstnavatele, obchodního partnera…“; nebo
„Bál jsem se, že když v divadle nebudeme kontrolovat certifikáty, dostaneme likvidační pokutu“
Od jara 2020 docházelo (a nadále v menší míře dochází) k bezprecedentnímu ruinování státních financí, potlačování základních občanských svobod, rozeštvávání skupin lidí mezi sebou, aplikování pochybných způsobů prevence nemocí a mnoha dalším zlům. Tyto strašné věci bezpochyby mnozí dělají z nízkých pohnutek – z touhy po zisku či po moci, z patolízalství, ze sadismu… Ale mnozí jiní je určitě páchali z nevědomosti, v dezorientaci a strachu, v touze chránit slabé apod.
Například mnozí lékaři zavírající v obavách své ordinace a doporučující lidem, aby zůstali doma a zanedbávali řešení svých nemocí… Mnozí novináři, kteří vlivem svatého nadšení a ekonomických tlaků zapomněli na vyváženost zpravodajství… Místní politici nadšeně zřizující testovací a očkovací centra… Soudci nekonečně odkládající žaloby na porušování občanských práv… Manažeři divadel a restaurací bránící vstupu lidem bez hygienického kreditu…
Nečekám, že by se první skupina lidí – „zlosyni“ a „zlodcery“ – za své zločiny jakýmkoli způsobem omluvila. Takoví lidé se ze zásady nikdy neomlouvají. Mimo jiné už proto, že čekají na pokračování, na další příležitost, na další „epidemii“, na další zisky, na možnost dalších zločinů. Například omluva majitele testovacího centra by musela znít nějak jako „Omlouvám se, jsem svině, ucítil jsem příležitost, tak jsem hrabal prachy.“ Podobně by asi musel formulovat omluvu některý z mediálně populárních „expertů“ ovládaných farma businessem nebo jinými korporátními zájmy. Ministři a jejich přímí poddaní by zase museli říct například: „Sorry, nemůžeme přece jít proti zájmům lobbistických organizací jako např. WHO, to bychom byli okamžitě vyměněni za někoho loajálnějšího…“
Ovšem očekával bych, že alespoň druhá skupina lidí – ti „hodní, podvedení a zneužití“ – se teď, když je jasné, že všechny ty represe byly zbytečné nebo přinejmenším mnohonásobně přehnané, a že léčba byla mnohonásobně škodlivější než sama nemoc, nějak omluví. Skutečně bych očekával, že řeknou (například napíší na své sítě, vyjádří se v médiích, zmíní se při osobním setkání, …) něco jako:
– omlouvám se, byl jsem k smrti vystrašený a bál jsem se o své blízké; nebo
– promiňte, byl jsem podveden; dopouštěl jsem se zlých věcí v dobré víře; nebo
– mrzí mě to, ale podlehl jsem zastrašování úřadů, zaměstnavatele, obchodního partnera…; nebo
– bál jsem se, že když v divadle nebudeme kontrolovat certifikáty, dostaneme likvidační pokutu; nebo
– sorry, skandalizoval jsem antivaxery, protože mi nedošlo, že nedělají nic špatného; nebo
– příště si dám pozor a než začnu někoho k něčemu nutit / někoho osočovat / někomu bránit ve vstupu do hospody / někoho zesměšňovat, lépe se seznámím s pohledy více stran
– příště už nebudu slepě věřit státní a nadnárodní propagandě.
A podobně, a jakkoli podobně.
Prostě bych čekal, že z mnoha úst a klávesnic zazní: promiňte.
A nic… Zatím jsem se nesetkal ani s jedinou omluvou; ani osobně, ani na sítích, ani v médiích. Nic…
Zvláštní…
Zdali si jen špatně všímám, špatně naslouchám?..
Poznámka 1:
Omluva „podvedených a zneužitých“ by samozřejmě ani tak neprospěla lidem, kteří na covidismus nepřistoupili a kteří kvůli tomu byli skandalizováni a popotahováni. Například já osobně ji ke svému štěstí nijak nepotřebuji. Prospěla by hlavně těm, kteří se omluví, neboť omluva má očistný a uvolňující účinek. A přispěla by k čištění vztahů mezi lidmi.
Poznámka 2:
Pravděpodobně mi někteří napíšete v různých variantách: „zemřel mi na to strýček“, … Raději tedy jasně píšu: Nezlehčuji utrpení, které během těch 3 let proběhlo. Někdy to utrpení způsobila nemoc, jindy zločiny a chyby, které jsou zmíněné výše, mnohdy nešťastná kombinace obého. Utrpení rozhodně nebagatelizuji, bylo určitě strašné, všechny jeho oběti lituji.
Ahoj Petře, chápu, že máš racionální očekávání, ale ve světě, kde neformálně dominuje nová generace lidí, nefunguje to tak snadno. Dnešní společnost upřednostňuje rychlou konzumaci tzv. „popcorne kultury“ (zombie).
Lidé jsou ochotni se kvůli přežití vzdát i zdraví, natož pak svobody, to prosím, jen, aby přežili o jednu minutu déle. Omluvit se, znamená odstoupit od tohoto životního stylu a přijmout lidskost. Byt lidský znamená být zranitelný a pokorný, což se dnes často opomíjí. Stačí se podívat kolem, jak kolem nás jsou zdůrazněna hesla o superhrdinech, superschopnostech a nesmrtelnosti, jako by to byly ideální symboly. Ve skutečnosti však lidskost můžeme nacházet právě v naší zranitelnosti, smrtelnosti a schopnosti přijmout naši nedokonalost jako známku vědění.
Hezký den
Pedro, děkuju za komentář. Určitě část důvodu je v tom, co píšeš. Jen upřesním, že neočekávám laviny omluv nebo reflexí té doby. Očekával bych jen třeba nějaké drobné komentáře hlavně od lidí, kteří jsou již starší a možná díky tomu o něco vyváženěji uvažují, a kteří se během těch let agresivně projevovali. Ten článek jsem psal proto, že u nich žádnou reflexi nenacházím, a vyvozuji z toho, že jevy, které popisuješ, jsou mnohem rozvinutější, než jsem si myslel. Mně to nijak srdce nedrásá, je to jen pozorování…