Rozumím tomu, že se lidé ve volbách rozhodnou někomu hodit hlas. Ale nerozumím tomu, že vykreslují velmi problematického generála div ne jako antického hrdinu. I mnozí z mých přátel vystavují na sítích obrázky tohoto člověka téměř jako by adorovali světce, který má přinést nějaké dobro pod naše slunce. Žasnu nad tím, jak se mohou z jindy rozumných lidí stát propagátoři podivného kultu korporátní totality, potlačování občanských svobod a potlačování svobody obecně.
Chápu, že si někdo vybere ze dvou zoufalých kandidátů toho, který mu připadá méně zoufalý. Dokonce chápu, že někomu může některý z kandidátů připadat relativně rozumný. Ale nechápu tu adoraci. A nechápu prezentování volby mezi dvěma velkými zly (ostatně velmi podobnými) jako něčeho osudového. Nechápu ani prezentování opačného názoru na menší zlo jako zločinu či přečinu.
Dovoluji si upozornit na to, že pan voják:
– je evidentně zastáncem korporátního socialismu či komunismu, který nás rychleji či pomaleji vede do poddanského vztahu vůči naprosto bezohledným globálním oligarchům
– je exponentem mainstreamových médií hlásajících jedinou pravdu
– je velmi pravděpodobně zastáncem „svobody slova, ale…“, tedy svobody říkat pouze to, co není v rozporu se zájmy globálních šéfů (je příznačné, že se např. nevyjádřil v anketě Společnosti pro obranu svobody projevu – https://www.sosp.cz/postoje-prezidentskych-kandidatu/); můžeme očekávat, že nadšeně podepíše jakkoli restriktivní připravované zákony „proti dezinformacím“
– je (dokonce otevřeně) zastáncem farmaceutického businessu; během minulých let například propagoval injektážní kampaně a nikdy nevystoupil proti porušování občanských práv, chybným statistikám a podobným excesům v souvislosti s vykonstruovanou epidemií; můžeme očekávat, že bez výhrad podepíše jakkoli potenciální zákony „proti šíření epidemií“.
Očekával bych, že jeho propagátoři na webu, alespoň ti z řad mých rozumných přátel, si toto všechno a mnohé další skutečnosti uvědomí a pokud se pro něj při volbách rozhodnou, budou mu házet hlas s vědomím nutného kompromisu. Rozhodně bych neočekával tu adoraci, tu bezvýhradnou podporu a bagatelizaci nebezpečí s ním spojených.
Aby nedošlo k mýlce: tímto textem v žádném případě nepropaguji druhého kandidáta – velkopodnikatele, který je podle mého názoru podobně nebezpečný jako pan voják. Myslím, že druhy nebezpečí související s oběma pány jsou dokonce téměř stejné, liší se jen okrajově. Tento článek ale nebyl o panu velkopodnikateli, protože ten není na sítích hromadně vykreslován jako idol. Jako idol je až příliš často vykreslován pan voják, a to mě přimělo tento článek napsat.
Pod čarou:
Adorace pana vojáka (a podobné masové jevy) je pro mě dalším střípkem do mozaiky postupné cesty k pochopení toho, co se ve společnosti děje na pomalejší či rychlejší cestě k měkčímu či tvrdšímu totalitnímu režimu. Přispívá mi například k porozumění tomu, proč mohli mnozí lidé přistoupit na nadšené budování komunismu v 50. letech.
0 Komentáře.