Někteří lidé se mě ptají, proč jsme se společně se scénografem Davidem Bazikou rozhodli umístit v opeře Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu na jinak víceméně prázdné jeviště velkého divadla do pozadí osobní auto a proč jsme mezi jeviště a hlediště nechali natáhnout ostnatý drát. Zkusím odpovědět, ale jak to už při tom slavném uměleckém hledání bývá, odpovím otázkou:
Jak by to vypadalo a co by se stalo, kdyby v pozadí jeviště to černé osobní auto nebylo a kdyby mezi jevištěm a hledištěm ostnatý drát natažený nebyl? Myslíte, že by představení fungovalo stejně nebo podobně jako když tam ty prvky byly?
Nebo: Kdyby tam ty dva prvky nebyly, měly by tam být nějaké jiné? A jaké? A opět: Kdyby byl na jevišti místo osobního auta (třeba na jiném místě) třeba stůl nebo kdyby tam byla hromada brambor, atd., fungovalo by představení přibližně stejně jako s tím autem?
Popravdě: V případě Táhlého zvlněného pohybu jsme já (režisér) i scénograf měli k použití osobního auta a ostnatého drátu jako dominantních prvků scény poměrně pádné důvody, které by se daly popsat i na základě jakési napůl rozumové úvahy – k použití těchto prvků jsme v tomto případě nedošli na základě čistě estetické vize (která jinak často funguje ze všech postupů nejlépe). Tyto naše rozumové úvahy, které jsme si dlouhou dobu ujasňovali, když jsme pracovali na návrhu scény, se zde rád pokusím vysvětlit, pokud budou někoho zajímat (zajímají někoho?). Pro tuto chvíli jsem přesvědčen, že důležitější je ta zásadní otázka:
Jak by ta opera jako celek fungovala bez auta a bez ostnatého drátu?
(tento text vyšel také v řadě Management přítomnosti na webu Divadelních novin)
0 Komentáře.