V minulosti jsem u každé nové inscenace, kterou jsme tvořili, důkladně přemýšlel, do jaké míry mají být herci ponořeni v jejím vážném prožívání a do jaké míry mají mít nad takovým ponořením nadhled. Dnes takovou otázku považuji za nesmyslnou.

Číst dále »

Někteří lidé se mě ptají, proč jsme se společně se scénografem Davidem Bazikou rozhodli umístit v opeře Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu na jinak víceméně prázdné jeviště velkého divadla do pozadí osobní auto a proč jsme mezi jeviště a hlediště nechali natáhnout ostnatý drát. Zkusím odpovědět, ale jak to už při tom slavném uměleckém hledání bývá, odpovím otázkou: Číst dále »