Archiv podle kategorií: Divadelní režie a podobně

Kateřina Janečková, Matěj Kohout: Rajče a okurka

Deklarována byla minimalistická groteska, a tato deklarace překvapivě přesně odpovídala skutečnosti. Hezky jsem si užil základní minimalistické radosti – úspornost prostředků, prohlubování akcí odvážným opakováním, přesnost, prokreslený detail. A ještě více jsem si užil také další věc: něco jako krutou existenciální bezvýchodnost, či jak ten zážitek nazvat. Číst dále »

Divadlo Neslepýš: Olaf a Henrik

olaf_a_henrik_plakat_04_2018_malyUž v minulých projektech Divadla Neslepýš (například Divočák) mě zaujaly možnosti (pseudo)intelektuální (polo)improvizace dvojice Miroslav Paulíček / Martin Vávra. Proudy jejich textů ale bývaly nějak opatrné, skoro jako by podléhaly nějaké (pseudo)disciplíně. V projektu Olaf a Henrik se ovšem uvolnily, emancipovaly se od přebytečných stylizací nebo přílišné opatrnosti, a propukly v plné radosti. Působí zároveň hluboce vážně a atraktivně absurdně. Číst dále »

Láhor/SOUNDSYSTEM: Sexy den

Po dlouhé době jsem se dostal na Láhor. Co mě na něm fascinuje? Asi prostě ta autentická přítomnost, jak to sakryš říct inteligentnějc… Číst dále »

Kýč v prvním plánu

Kýč (jako protipól umění) má různé definice, na nichž se teoretikové už do značné míry shodli. I ty nejjednodušší ovšem vyžadují určitou zběhlost v terminologii, kterou příležitostný uživatel umění nemusí mít. Proto zde nabízím definici na jednu větu, samozřejmě za cenu hrubého zjednodušování. Číst dále »

Autentičnost jako produkt divoké vize

Výčet prvků uměleckého díla téměř nijak nevypovídá o dílu jako celku. Kdyby tato známá skutečnost neplatila, nedalo by se na událost „Žiju, aby žili“ Společnosti doktora Krásy vůbec koukat. Ale protože ta skutečnost platí, je ta věc nejen koukatelná, ale dokonce je uměleckým zážitkem. Číst dále »

Není všechno Havel, není všechno Hába

Tak jsem byl zase jednou obviněn z havlovského plagiátu (zde). Byl bych hrozně rád, kdyby mi někdo vysvětlil, co máme já nebo Divadlo Kámen společného s tvorbou Václava Havla. Číst dále »

Absolutní vážnost, absolutní nadhled

dopis pp 3 mensiV minulosti jsem u každé nové inscenace, kterou jsme tvořili, důkladně přemýšlel, do jaké míry mají být herci ponořeni v jejím vážném prožívání a do jaké míry mají mít nad takovým ponořením nadhled. Dnes takovou otázku považuji za nesmyslnou.

Číst dále »

Proč zrovna auto?

vyskrabala_mensiNěkteří lidé se mě ptají, proč jsme se společně se scénografem Davidem Bazikou rozhodli umístit v opeře Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu na jinak víceméně prázdné jeviště velkého divadla do pozadí osobní auto a proč jsme mezi jeviště a hlediště nechali natáhnout ostnatý drát. Zkusím odpovědět, ale jak to už při tom slavném uměleckém hledání bývá, odpovím otázkou: Číst dále »

Jak snadno a rychle ztratit orientaci

johny s kufremV inscenaci nazvané Ztráta obsahu v konfekčním obalu jsme se snažili udělat parodii na své vlastní divadelní postupy a co nejvíce se zpronevěřit svým vlastním zásadám a hodnotám. Proč jsme to dělali a jak by se dal tento experiment vyhodnotit popisuji zde. Teď mě zajímá jen jeden dílčí aspekt experimentu, kterého jsem byl přímo na sobě svědkem při (časově a energeticky náročném) zkoušení Ztráty obsahu:

Číst dále »

Parodie na sebe sama a své postupy – jak se v tom pak vyznat?

ztrata_obsahu_ruce_zd_vlKdyž člověk při své tvorbě používá složité a neexaktně definovatelné koncepty a postupy, ocitá se automaticky na tenkém ledě. Člověk to dělá proto, že takový tenký led je velmi zajímavý a umožňuje mnohé hledání, zkoumání, náhledy do skrytých dimenzí a podobně. No a když dlouho a tvrdě hledá, může mít občas také nutkání zkusit si ty své nejasně definované koncepty a postupy zparodovat, aby se na ně mohl podívat z jiné strany, z jiných stran, aby se osvěžil, získal nadhled a podobně.

Číst dále »